An.

21. dubna 2012 v 11:57 | An. |  About authors
1. U jakýho filmu si zaručeně pořveš?
Tak pro mě je to rozhodně Klik - život na dálkové ovládání. Scéna, kdy umírající Michael vztyčí prostředníček na nového partnera jeho bývalé ženy, mě rozbrečí kdykoli a kdekoli. No a pak samozřejmě Lví král. :D
2. V životě bych chtěla aspoň jednou...
Zažít sex s osobou stejného pohlaví. :D Zkusit se má všechno, ne?
3. Která muzika spolehlivě nasere matku, když si ji pustíš?
Jelikož si odjakživa ničím uši pouštěním veškeré muziky do sluchátek, nemá důvod být kvůli mému výběru nasraná. Ale hádám, že kdybych víc používala bedny, tak by ji nasralo všechno, co by moc řvalo.
4. Tvoje největší opice?
Tak o tu se perou tři akce. Oslava mých 17 narozenin, kdy se mi nějakou záhadou povedlo vypít pivo a 6 panáků během půl hodiny, potom určitě jedna krásná jarní akce na vodárce (zapíjet na slunku Absintha vínem se nevyplácí: D), a do třetice všeho dobrého Back to school 2011. Sice se mi povedlo ukázat Olomoučákům, jak pijou holky z Rya, ale následky byly katastrofální. :D
5. Dobrá, tak... tvoje největší ostuda?
Jednou z mých největších ostud byl asi můj legendární pád z lavky, když se 16.7 2011 slavily Vánoce na Statku. Trochu jsme to přehnali s oslavováním, a když jsem si chtěla chvíli odpočinout a sedla jsem si na lavku, lavečka se sesmekla a já jsem z ní spadla. Byla tam zhruba polovina našeho města a já se dodnes nepřestala stydět za to, že jsem byla schopná vsedě tak brutálně spadnout. :D
6. Co tě dokáže spolehlivě nasrat?
Lidská tupost.
7. Nikdy bych do sebe neřekla, že ...
Že skončím s bandou věčně ožralých hovad a že je navíc budu k smrti milovat.
8. Nejkrutější ráno...
Poslední dobou je každé mé víkendové ráno to nejkrutější :D
10. ... zatím jsem pokořila... ?
Zatím jsem nepokořila.
 

Šíša

18. dubna 2012 v 20:53 | Šíša |  About authors
1. U jakýho filmu si zaručeně pořveš?
U Forrest Gumpa řvu smíchy, u Osudovýho doteku řvu žalem, u Zlověstnýho ticha řvu strachy a u Hanebných panchartů bych řvala ráda ale vlastně nemůžu, nedejchám.

2. V životě bych chtěla aspoň jednou...
Napsat smysluplnou blbost, co bude dobrá.

3. Která muzika spolehlivě nasere matku, když si ji pustíš?
Moje máma miluje úplně všechno, co otřásá barákem, nejvíc když mi vyřvává song o tom, že je to zkurvený ráno, co mě tak sere. A taky občas nějaký chutný song od Záviše, kterej si nechá vytetovat p*ču na čelo.

4. Tvoje největší opice?
Parádní svatba, (moje), v známém klubu, která se odehrála ve vší parádě se závojem a hnusnýma chlebíčkama s rumovýma svědkama a Jackem Danielsem, který se mi stal osudným.

5. Dobrá, tak... tvoje největší ostuda?
Nalitá "in da 13...". Nesnáším, když ve 13 půl knajpy hraje poker, protože od dob, kdy mi opilej Kudy vysvětloval pravidla tak ne, už je ani nechci vědět,, a tahle hra mě k smrti nudí, pokud si nevymýšlím vlastní pravidla. Po nějakém tom rumíku jsem měla odvahu a koule na všechno, co si budeme nalhávat, a klukům se najednou začaly ztrácet žetony. Zato moje kapsy začaly nabývat čím dál ví. Přišlo mi hrozně vtipné, když všichni hledali ztracené žetony, ovšem po čase mnou začalo cloumat svědomí, a jelikož jsem na sebe nechtěla upozorňovat, pečlivě jsem žetony sypala po hospodě a pak jenom chodila kolem a říkala "jé, žeton" a "jé, našla jsem další!" a tak jsem vlastně byla žetonový zachránce, dokud no... dokud se na to nepřišlo :D

6. Co tě dokáže spolehlivě nasrat?
Píchání do "bříška". Bez prdele, i s prdelí!

8. Nejkrutější ráno...
Po jedné akci v Old Village, myslím že to byla vůbec první akce tam, a všichni měli párty náladu a já se ráno nepoznala v zrcadle, jelikož mi někdo dokreslil čumák a knír.

9. Největší hec...
Dojít po brutální rumiádě pařit na Tleskače a neseknout v tom kotli sebou. To chtělo odhodlání.

10. ... zatím jsem pokořila...
Patnáctihodinový pobyt ve 13 při jednom zábavném fotbalovém turnájku. Bohužel, nebo spíše bohudík tento maraton zavřenou hospodou (v 9 ráno!) nekončil, pokračovalo se grilovačkou! Jak jsme přežily, je mi záhadou. Každopádně naštěstí už takovéto akce nepořádáme.

Trojkol

18. dubna 2012 v 20:41 | Trojkol |  About authors
1. U jakýho filmu si zaručeně pořveš?
Co si budem nalhávat, zaručeně mě rozbrečí Titanic, protože to je klasika a protože Jack existuje jen v Roseiných vzpomínkách. O Amélii z Montmartru se nevyjadřuju vůbec a takhle bych mohla pokračovat, protože jsem poslední dobou pekelně rozněžnělá. :D A to pak řvete u filmů ani nevíte proč a může to bejt třeba X-men, čtverka, o Wolverinovi.

2. Která muzika spolehlivě nasere matku, když si ji pustíš?
Maminka je unešená z mého perfektního hudebního vkusu, sdílí se mnou lásku ke kvalitní české pop punkové undergroundové scéně a šílí jen ze Slipknotů a Systémů, který pouštím ze zásady, když mě někdo vytočí, takže možná spíš šílí ze mě, než z tý muziky.

3. Tvoje největší opice?
Moje největší opice? Je asi o deset centimetrů vyšší než já a boty má větší o devět čísel. Většina lidí mu říká Terenc a je to moje největší opice. :) :-*

4. Dobrá, tak... tvoje největší ostuda? http://static.ak.fbcdn.net/images/blank.gif
Ostud mám hafo, co si budem nalhávat. Hodně je jich z období, ke kterýmu se nechci vracet ani v myšlenkách, natož pak to někde publikovat. :D Ale jedna teda za zmínku stojí. Bylo nám čerstvých šestnáct let (mně snad ještě ani ne :P) a vesele jsme si kalili rum, jak my to umíme. A co čert nechtěl, byla nám kosa jako blázen a my se rozhodli ukrýt se někam do teplíčka. Byli jsme ještě malí soplíci a tak nám nezbylo, než zavítat do čajovny, která byla tehdy velmi často naším útočištěm. Byli jsme tam docela oblíbení a takhle naše éra měla brzy skončit. Abych to zkrátila. Ne, lidi, ujišťuju vás, že to není prdel, když jsme hoooodně daleko od osmnáctin, jste pod vlivem a snažíte si stoupnout z gauče. Plánujete si, jak hezky vzpřímeně PO DVOU odkráčíte. A ono prd, prásknete sebou na zem, na všechny čtyři a div ne na bříško. A tak se stalo, že nikdy nezapomenu na to, jak jsem se válela v čajce pod barem .. V gaťatech vod bahna a ožralá jak ta kráva. Viva rum a best friends!

5. Co tě dokáže spolehlivě nasrat?
Když někdo neví. Spolehlivě mě nasere, když někdo neví! :D A já sakra vím, že ví! :D

6. Nikdy bych do sebe neřekla, že ...
Nikdy bych do sebe neřekla, že si budu svý pubertální srdce vylívat na webík a už vůbec ne, že k tomu dojde v půlce mého devatenáctého roku života. Ale holt nejsme jako každej druhej a tak potřebujem nějakou zvláštnost .. So here we come! :D

7. Nejkrutější ráno...
S lítostí musím konstatovat, že takových bylo a takových bude.

8. Největší hec...
Nebyla bych to já, aby se můj největší hec neodehrál na nějakým tom mejdanu. A protože jsem teď měla trochu nudařský období, kdy jsem se brala moc vážně, tak je to taky starší záležitost. Byla nuda a ani jsme tenkrát moc nepili, nedalo se svítit, museli jsme si zahrát nějakou hru. A protože kolem stolu seděli samí hecaři, bylo to jasné jak facka. Dáme si pořádnou pubertální flašku! Já tehdy jako zadané děvče jsem se nemohla s nikým pusinkovat a protože si toho všichni u stolu byli vědomi, tak mi dávali moc pěkný úkolíčky. Řekněme, že ten nejlepší byl "Olízni záchodový prkýnko.", nic na tom nebylo, že jo, tak jsem vyplázla jazyk a pořádně to prkýnko olízla. Škoda, že mi kámoš až posléze přede všemi řekl, že to prkýnko pochcal. ;D

9. ... zatím jsem pokořila... ?
A pokořila jsem vůbec něco?
 


Velikonoce 2012 aneb hippies, rum a klobásky

17. dubna 2012 v 16:19 | An. |  Light in my soul
Přestože velikonoce jsou svátkem pro dívky mnohdy nepříjemným, jednohlasně jsme se shodli, že špatnej svátek taky svátek a proto se musí oslavit. Tudíž jsme se 8. dubna v šest hodin večer sešli, kde jinde než před Stonožkou odhodláni vyrazit směr Stará Ves vstříc parádnímu večeru a novým "nezapomenutelným" zážitkům. Vyskytlo se pár komplikací (jako např. zavřená alkoholtéka) ale nakonec jsme se v Old Village sešli v plném počtu osmi lidí, a když Kájus s Terencem vytáhli z batohů 5 flašek rumu, nikdo nepochyboval, že večer bude dlouhý.
Kolem třetí hodiny ráno začal po pokoji někdo běhat s bílou páskou, a co jiného jsme s ní mohli dělat než si ji omotat kolem hlav a udělat si hippies fotku?
Atmosféra začátku akce by se dala popsat jednoduše: ať jste se ocitli, kde jste chtěli, neustále šlo slyšet rozhořčené: "Ses posral?" z Tříkolčiného mobilu, všude byl cítit lehký závan česnečky od Mary a Matta a v puse šla cítit chuť prvního rozjezdovýho panáka. Ráda bych popsala průběh celé akce, ale co si budem nalhávat, občas mám nějaký to okýnko… Jednoduše řečeno, bylo nám fajn, celým domem se nesl zvuk kytary, našich líbezných hlásků hádajících se, jestli už přišel DJ Punk a cinkání skleniček. Potom přišla na řadu Medvědí krev. A protože skleničky nebyly k nalezení, bumbali jsme z misek. :D
Kolem třetí hodiny ráno začal po pokoji někdo běhat s bílou páskou, a co jiného jsme s ní mohli dělat než si ji omotat kolem hlav a udělat si hippies fotku? Někdo šel spát, někdo se vrátil, a někdo spal rovnou v centru dění. Ve čtyři jsme si dali pozdní večeři (nebo spíš brzkou snídani) v podobě Marových super pálivých zvracení zahánějících klobásek a potom jsme padli do postelí a spali jako nemluvňátka…
Velikonoční pondělí bylo jedno z těch méně vyvedených dnů. Hned po probuzení nás děvčata čekalo překvapení. Klučičí část se zdála být poněkud neprobuditelná, a tak jsme uklidily, co se dalo a zlákány příslibem odvozu, sprchy a vlastního kartáčku na zuby odjely zpět do Rya (což byla pěkná sviňárna, jak nám bylo později řečeno). Odpoledne na nás pro změnu čekal zlitej Radek bez ponožek, kterýho nenapadlo nic lepšího než jít říct o nějakých těch 30 let starším rybářům, že jsou šulini, protože kapři přece plavou jinde a jenom on ví kde. A to je z letošních Velikonoc naštěstí všechno. :D

Utopence a mandarinky - šestery osmnáctiny

13. dubna 2012 v 15:00 | Šíša |  People run in circles
1.4.2012
Dneska je neděle a já nemám kocovinu. Apríl!
Včera jsme totiž po dlouhých 5 měsících slavili 18. Byla to párty jak cyp! A protože z toho mám samé kladné pocity a exploduju nadšením, protože se to vážně povedlo, popíšu alespoň zhruba dle mých matných vzpomínek, jak se párty odehrávala.
Všichni oslavenci pohromadě vyfoceni rozmazaným foťákem s nádherným dortem od Kapitána.


Jelikož jsem Šíša, eh... pojem sám o sobě, byla jsem od časného rána trošku ve skluzu, což znamená že jsem dostala zjeba od Radomíra, kterýho sem měla počkat před Lidlem a trošku to nestihla a tudíž neměl dost ruk na nákup potřebných věcí, jako byl třeba chleba na česnečku, kterou ten Lulánek prostě vaří na každých našich narozkách (bylo to vlastně podruhé). Jeho kecy, že to beze mě nepobral jsem poslouchala celou cestu do Malé Štáhle, kde se v Obecním domě měla naše velká párty odehrávat. Prej mi tak patří.
Přijeli jsme ve čtyřech ještě s An a s Kudym (kterému vláčná An ve 13 slíbila, že ho vezmeme už dřív, i když není oslavenec). Terenc už ve Štáhli byl a když dojel i další oslavenec, Gajdoš, milý Tříkolčin tatík Laďa tasil rumy a většina hochů byla pod parou, ještě než stačilo cokoliv začít.
Jídla bylo dost a kolem půl sedmé přijela velká grupa lidí připravená se opít a udělat velké nášupy.
Čítalo to mě, An, Tříkol, Radka, Kájuse, Hulču, Hanče, Pecu Kříže, Terence, Kudyho, Pecu, Žvaka, Vikina, Torstena, Rudu, Šáru, Dodina, Jiřího, Laduš, Matesa, Mirču, Kix, Matta, Buráka, Ceper, Ondru, Študgyho, Dannyho, Filče, Šmaka, Nelu, Zpídyho, Šulise, co je Šukalák, drahé rodiče, Wendy, a Maru Ptáka. Uff, tak.
Téměř celá bečka byla v fuč už kolem osmé hodiny a vlastně by to bylo docela v čudu, kdyby nám Laďa (pánbůh mu to oplatil na dětech!) nedaroval další bečku šeráka k narozeninám. Bečka se narazila, svět byl barevnější, párty vesele pokračovala dál. A když kolem půlnoci došla i ta druhá, nikomu to nevadilo. Byl čas vypít flašky, které jsme dostali od kamarádů.


Začátek akce je hodně veselej, všichni jsme si přáli, dali si přípitek a pak už jen chlastali jako hovada. Pamatuju si rozbitou výšku, Tříkolčinu hlavu v lustru, Radkovo tričko s aplikací prdění, mandarinky, který někdo rozdával skřehotavým hláskem (poté jsem zjistila, že to byla Ceper), neskutečný paření a karaoke a všechny možný a nemožný songy (když se k DJování dostal Mates Bartoník, přišla hip hopová katastrofa). Ploužilo se na Bounce od SOAD, rumy se pletly s Tullamorkou a čas letěl šíleně. Někdo přišel o věneček, někdo našel fajnového kamaráda a někdo byl prostě šťastnej.

Jen to ráno bylo ukrutně ukrutný. Kulečníková místnost zaplněná nikdy nespícím Žvejkem a dále bláznivým Torstenem s páskem kolem hlavy, Rudíkem a Ceper s Radkem, kteří si spokojeně spali jako miminka na kulečníku s modrýma nosama od křídy, protože byli Moudronosi! A jeden nešťastník se musel znovu učit chodit. A tak to jeden víkend ve Štáhli bylo.

Uybízovej fest, co byl fest ..

5. dubna 2012 v 15:47 | Trojkol |  Cut yourself
Jelikož jsme muži a ženy činu, nenávidíme sezení na řiťkách a chcem si žít tak, aby nám bylo co závidět, neváhali jsme, zvedli kotvy a vyrazili.
Průběh naší festivalové palby byl zdlouhavej a my nevěřili, že ve zdraví přežijem. Někdy před ročkem jsme se teda domluvily s děvčaty, že se prostě vydáme někam pařit, že si užijem letní atmosféru, nemytý těla, mastný jídla, smradlavý toaletky a nepohodlný spaní. Připletli se nám do cesty tři parádní kluci a my měli osmi člennou expedici, která se chystala předposlední srpnovej víkend zrušit sebe a taky všechno kolem.







Šest osmin, které jsou ochotné se fotit, protože vědí, že v pěkné společnosti jsou pěkní i oni. :D


















Zbylé dvě osminky, které odolávají svodům fotoapáratu a sladkýmu hlásku samospouště. :P











Už jen cesta k lupenům byla trnitá, což nám slibovalo nezapomenutelnej mejdan. Protože čím hůř se škrábeš k cíli, tím lepší Ti zbudou vzpomínky. Aspoň u nás to tak je. A tak se nás snažil odradit Tvrdkov, Horňák, serpentiny a dementní Uničov. Pitomé náměstí a informační centrum. Ale my jsme se nedaly a věřily jsme, že na konci toho úmornýho pondělí budem třímat v rukou osm exkluzivních vstupenek. Co se mělo stát, stalo se. Vysypaly jsme na stůl čtyři tisíce osm set a hrdě odkráčely, s pocitem, že misi jsme zvládly na jedničku. Viva Jaryna a Trojkol.
Pondělek přežit bez újem. V úterý jsme spáchali menší oslavičku bez vývrtky, zato s lidma, co jsme s nimi byli poprvé a takto vznikla pověst o nějakým typosovi a Šárce. :D Středa pro některé z nás skýtala kocovinový pekelný stavy (viď Š. :P) a pro ty ostatní takovou domací zevlovačku. Kdo ví, kam naše cesty vedly ve čtvrtek, ale ta páteční .. Ta byla jasná. Bouzoff a rozhodně ne jinak !
Početná skupinka se musela rozdělit na dva tábory, jeden si jel luxusně v Laguně mýho táty (kožený sedačky a takový srandy, znáte to), ten druhej nasedl do auta s bláznivou tetou, která jezdí rallye nebo kdovíjakou šílenost! Přece jen, dorazili jsme dřív, i když táta není žádnej závodník, a protože jsme s sebou měli dva silné mladíky, rozhodli jsme se postavit nám bydlení. Čtyři stany pro osm lidí se jeví jako ideální kempovačka. Až na malé nedorozumění s chybějící tyčkou. (Po zmateném telefonním hovoru Šíša tyčku dodala.) Vzhledem k našemu původu (jsme Rýmařováci jak cyp!) se naprosto přirozeně odšroubovávala víčka rumů a kofol - byl započat závod! Kdo chvilku střízlivěl, prohrál. (Nutno podotknout, že jsme s Fíjou silný tým a dost nám to šlo, ve finiši mě bohužel vyměnil za Páju, protože i já jsem nakonec s rumem remizovala, hoši byly absolutní vítězové. :D) Někdy mezi příjezdem dívek a zbytku party, v průběhu konzumace rumu a koláčků od Pafiho babičky, vznikly nezapomenutelné hlášky a to … "Mmmm uybízová!" A taky bylo z hlubin Fíjovy paměti vytáhnuto slovo "pikénko". Hádám, že všem je jasné, která slova nás provázela po zbytek festu, do konce prázdnin a v extrémních případech se nás držela až do poloviny září.
V ten osudový páteční večer nám bohužel mysl neuchvátily báječné české kapelky, ale točený Břéťův rum. Ztřískali jsme se, jak zákon káže. Na naše poměry to byla ještě maličká ožíračka, co si budem nalhávat, ale ten fakt, že z celkem slušného počtu kapel, co v pátek hrály, jsme viděli jen Tomáš Kluse už o něčem svědčí. :D Pobíhali jsme po areálu fesťáku a koukali jsme kolem sebe, co si přivezem jako suvenýry. Osud tomu chtěl, že Pafi a Fifi objevili neodolatelné prasečí masky a my s Hančou jsme jen protočily oči a pronesly ta smutná slova, že naši borci jsou prostě vepři a teď už teda úplní.


Aby se teda neřeklo, Pája si koupil ještě fešáckej klobouček, čímž si u Hanči vylepšil skóre, Fíja zůstal u prasečí masky. ;D Hanča, kterou zchvátila nemoc, a Pája, protože je solidární boyfriend, se s námi rozloučili a šli spát, takže nezvládli ani toho Klusíka. Nějaký cizí pán se po Hance pořád sháněl a při písničce "Marie" neustále vykřikoval "HANKO". Jasně jsme mu vysvětlili, že Hanka je přece ve stanu s Pavlem, že to se rozumí, že spolu přece chodí, tak snad to pochopil a je šťastnej, že je jeho vyvolená šťastná. Zaručeně myslel jinou dívku téhož jména, ale pro nás to bude vždy ten chlápek zamilovanej do naší Hanči.
Když jsme se teda dostatečně vyblbli, chtěli jsme nabrat síly na další den, aby to bylo LEGENDARY. Proti naší vůli se stala páteční noc, dost legendary. Těžko se rozhodnout kde začít .. Samozřejmě, to bychom nebyli my, abychom si nepostavili stany cca 50 metrů od drumm stage. Divé drummy jsme museli poslouchat celičkou noc, takže mám-li to shrnout .. Ne, nespali jsme. Jóó, Fíja se prospal tak, že já ležele na plentě stanu. :D Ale jinak žádná hitparáda. Vegan chtěl spát víc, než my ostatní a tak slovně zaútočil na párek ožralců, co ho rušili. Dostalo se mu jediné odpovědi: "Drž p*ču, tady jsi na fesťáku!". Co dodat. Na všech frontách: V hlavním erbu alkohol! :D K dalším nočním pecičkám určitě patří nějaký chudák Hanes, který přecenil své schopnosti, lezl na strom, ze kterého ho následně čekal nepříjemný pád. Místo pomoci se od svých přátel dočkal jen výsměchu a výkřiků: "HAnes, ty vole, máš odřenou hlavu jak koleno!". Hanesovy nesnáze, drumm stage a Veganova nespokojenost. Yop, takhle nějak probíhala naše první fesťáková noc.
Něco před pátou ráno se moje tělo rozhodlo, že takhle teda ne! To samé se událo u An i u Šíši a tak jsme se vydaly vstříc kráse nesmírné v podobě hrnku s kafem a čajem. Našly jsme toho nejmilejšího týpka, kterej nám nachystal luxusní kafe, přistavil popelník a ani se nám moc nevysmál za to, jak jsme vypadaly. A že to musela bejt síla! Sníďa v podobě rohlíků s vysočinou nás dobila energií na celé dopoledne a skupinové čištění zubů nám jen potvrdilo, že Pája je čuně, protože prohlásil onu nezapomenutelnou větu "Už nikdy si nebudu čistit zuby!". Nezbývalo nic jiného, než ústní dutinu dezinfikovat jinak .. Opět přišel na scénu rum. A od tý chvíle jsou vzpomínky tak nějak rumově zmatený. :D
Abych to zkrátila, protože moje pubertální výlevy nikoho nezajímaj, žejo :D, tak .. Zbytek tohohle ukrutnýho mejdanu se nesl ve znamení kapel Kryštof a vypsaný fiXy, ve znamení Sej konopíků, Divokýho Billa, únavy,rumu, rumu a pak ještě rumu. Byli jsme všichni do jednoho bestiálně šťastní a to si pište, že každej by nám měl závidět. Prohlídli jsme si nádhernej hrad a zažili neskutečné věci. Vegana, kterej běhal po čtyřech po nádvoří v prasečí masce a na všechny chrochtal, Jarynu s Šíšou přilepené k sobě lepicí páskou a ranní výkřiky Terencovy o tom, že vymění whisky za ganju! Vymění whisky za pivo! Vymění whisky za víno! Dá tu whisky zadaraaaaa! :D Pili jsme rumy v kotli a snažili se schovat před ochrankou, za kterou by se nemusela stydět ani britská královna. Bože, dělali jsme toho tolik, že to snad ani nejde popsat. J Kalilo se a bavilo se, jedlo se, pogovalo se, umíralo se vedrem, pilo se pivo, potkávali jsme známý (Háááj, Ceper a Honzo!), zkoušeli jsme neusínat ve stoje a maximálně jsme si užívali každou sekundu každýho dne na tomhle výborným festu.

Prostě .. Na Bouzově jsme investovali do zážitků!

Kam dál